A život jde dál

Někdy potkáme na naší cestě životem osobu, od které se nám vůbec nechce. Může to být někdo velmi významný či vzácný. Představa, že už ji nikdy víckrát nespatříme, nás bolí u srdce. Chceme být šťastní a bláhově se domníváme, že jedině s touto danou osobou toho můžeme dosáhnout.

Většinou si moc dobře uvědomujeme, že by to chtělo obrátit list a začít úplně novou kapitolu. Bez této osoby. I když pro nás byla kdysi nepostradatelná, teď už nám nemá, co předat. Víme, že s ní už nic nového nezažijeme. Ale občas zůstáváme, náš společný děj se snažíme nesmyslně natáhnout. Noříme se do představ. Přemýšlíme, co všechno bychom společně ještě mohli zažít…

Ale co když to může být v nové kapitole mnohem zajímavější?

Co když v ní můžeme potkat někoho ještě lepšího?

Naše zážitky přece rostou spolu s námi. A to podle toho, jak to zrovna potřebujeme. Co jsme potřebovali před deseti lety, pravděpodobně už nyní ani náhodou potřebovat nebudeme.

Jak je možné, že si to neuvědomujeme?

Někdy dokonce toužíme po tom, aby se zastavil čas. A jindy by nám třeba stačilo přetočit hodiny zpátky a prožívat ty vzácné chvíle znovu a znovu, pěkně od začátku, pořád dokola.

Všichni víme, jak bláhové to je:-))). Takhle to v životě nechodí. Život jde dál. Vždycky. Ať se nám to líbí, nebo ne. Někdy je to bolestivé. Někdy je to smutné. Ale někdy je to překvapující.

Takže víte co?

Žijte dál:-))). Nenechejte nikoho, aby vám bránil se posunout ku předu. Na každém konci je nový začátek. Za všechno, co nám život vezme, nám poskytne náhradu. A tak není třeba litovat, že něco krásného končí. Možná třeba uděláme v nové kapitole pár chyb, ale to přece nevadí. Poučíme se a příště to zvládneme líp. Chce to jen odvahu vykročit dál. Udělat skok do neznáme. Možná se budeme divit, co tam na nás čeká:-))).

Pamatujme si, že i bolest je dobrá. Pak víme, že doopravdy žijeme. Častokrát nám otevře oči. A my konečně vidíme to, co jsme měli vidět už dávno...