Experiment

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o dost úsměvný zážitek z knihy A objevíš poklad, který v tobě dřímá. Napsal ji můj oblíbený autor Laurent Gounelle. Tento spisovatel je důkazem toho, že osobní růst může probíhat i dosti humorným způsobem. Učit se od tohoto člověka je prostě zábava.

Hlavní hrdinka knihy Alice si dala za úkol pomoct svému příteli. Má poněkud neobvyklé povolání. Je farář. Problém je v tom, že jeho kostel navštěvuje jen velmi málo lidí. Jeho kázání jsou nudná. A na ní je, aby ho naučila jeho přístup zlidštit. To je totiž podle ní jediná možnost, jak lidi přimět, aby se k němu vraceli.

Než mu však může udělit nějakou radu, musí se nejdříve seznámit s Biblí. Je potřeba, aby pochopila, o čem tato tolik uznávaná kniha vlastně je. Dosud ji nikdy nečetla.

A tady se dostáváme k oné úsměvné pasáži. Týká se výroku Blaze vám, když vás budou tupit. Já do kostela nechodím. Přiznávám, že jsem Bibli nikdy nečetla. Nicméně pravdou je, že proti náboženství vůbec nic nemám. Ať si každý dělá co chce. To platí samozřejmě v tom případě, když to nikomu neubližuje.

Alice o tomto výroku přemýšlela při nakupování. Zrovna procházela kolem regálu s kondomy. Impulsivně se rozhodla pro experiment. Nakupování kondomů je přece pořádný trapas, u toho bude trpět jedna báseň. Dala si do košíků hned celou hromadu tohoto citlivého zboží. Když se měla cítit blbě, tak pořádně. Pocit blaženosti chtěla rozhodně zažít:-).

Ve frontě u pokladny stála za stařenkou. Těsně za ní stál pohledný brunet jejího věku. Jakmile skládala svůj neobvyklý nákup na pojízdný pás, cítila se hrozně. Potila se. Chtěla utéct. Ale neudělala to. A to i přesto, že obrovská hromada kondomů byla všem okolo do očí bijící. Hezký brunet se usmíval. Ona rudla.

Pokladní o zboží neprojevovala sebemenší zájem. Jen se zeptala: ,,Jsou všechny stejné?" Alice to odkývala. Pokladní pokračovala ve své práci dál, když najednou zděšeně vykřikla: ,,Vždyť nejsou stejné!” a začala jí důkladně ukazovat, že má různé velikosti. ,,Chcete je vyměnit?” zeptal se znovu. Alice to celé chtěla mít co nejrychleji za sebou. O ničem nepřemýšlela, prostě jen prohodila, že si je nechá úplně všechny tak, jak jsou.

Brunet se spiklenecky usmíval. Vrhal po ní jiskřivé pohledy. Alice rychle zaplatila a dala se na útěk.

Žádný pocit blaženosti při tomto experimentu ani vzdáleně nezažila. Odhodlaná přijít tomuto výroku na kloub si vymyslela další. Ten si však budete muset přečíst sami. Teda pokud o něj stojíte. Volba je jen na vás:-).

Nakonec tento výrok Alice samozřejmě pochopila. Když zná člověk svoji vlastní hodnotu, nemusí se stydět za nic ani před nikým. Na úsudku druhých přece vůbec nezáleží. Důležitý je jen pocit svobody vycházejícího z vlastního nitra. To je totiž pocit, který vám připomíná, že doopravdy žijete.