I sdílená radost se může násobit

Lidi obecně zajímají více špatné zprávy, ale nic takového pro vás samozřejmě nemám;-). Strachu je všude víc než dost. Vlastně moc nechápu, proč mu mnozí věnuji tolik ze své vzácné životní energie. Já ji raději používám někde zcela jinde. Nemám chuť bojovat, ani se nechat ovládat. Jednoduše řečeno se snažím jít někde uprostřed.

Ve svém okolí mám nejraději ty přátelé, kteří se soustředí na sdílení svých životních zkušeností či něčeho pěkného. Moc by se mi líbilo, kdybychom takoví byli úplně všichni. Možná je to trochu naivní představa, ale proč bychom se měli pořád jen slepě něčeho bát?

Například jedna má kamarádka mi nedávno udělala radost tím, že mi poslala fotku vyřezané žluté dýně. Já vím, je to maličkost, ale i maličkost dokáže rozzářit zamračený den. Navíc to nebyla jen tak nějaká obyčejná dýně. Byl to Mimoň s jedním svítícím okem, opravdu mě ten pohled od srdce rozesmál:-))). A jeho vyřezaný společník, který pro změnu vypadal jako největší pohodář světa, mě pobavil dočista stejně.

Další má kamarádka se mnou třeba posdílela, jak si doma jednoduše vyrobit podzimní věnec. Toho dne zrovna pršelo. Moje představivost však nelenila. Okamžitě rozjela proud všelijakých nápadů. Sotva se snesla poslední kapka z nebe, natěšeně jsem vyběhla ven na zahradu a začala do domu nosit vše potřebné. Ještě že máme tolik různých rostlin a keřů:-). A co nebylo na dosah u domu, našlo se v blízkém okolí a v lese, což se samozřejmě neobešlo bez pár velkých pomocníků. Patří jim mé velké díky❤️.

Všechny nás to bavilo. Mě dokonce tak moc, že jsem první den udělala hned tři věnce, a sotva se další den rozednilo, dala jsem se do pokračování:-). Nejenže to bylo naprosto dokonalé odreagování a užívání si přítomnosti, ale hnalo mě i něco jiného. Touha posílat tuto radost zase dál. Několik mých rozkvetlých výtvorů se tak dostalo i k mým kamarádkám a členům rodiny.

Jeden skončil i na dveřích naší chaloupky:-). Sešli jsme se tam celá rodina a společně se vydali na procházku do lesa. Ten nás přece dokáže potěšit naprosto vždycky. Naše toulky se dokonce neplánovaně protáhly na pár dlouhých hodin. Nějak nešlo přestat jít dál. Dnes se divím, že to mamka vůbec dala. I sestřina čivava měla určitě co dělat:-). Jakpak se jí asi líbilo, když letěla vzduchem přes rozvodněný potok, který nás uprostřed lesa zčistajasna překvapil. A rozhodně nebyl jediný. Směju se ještě teď. Zjistila jsem, že naše rodinka je plná nadaných skokanů:-))). Děti však byly samozřejmě ze všech nejlepší;-).

Procházky na chalupě jsou často hodně dobrodružné. Asi je to tím, že tamní les zatím moc důkladně neznáme. Vlastně většinou ani nevíme, kam nás nohy zavedou. A tak poznáváme nejen les, ale také louky porostlé bylinkami či rozorané pole plné všelijakých zajímavých kamenů…Jenže kdo by se s nimi pořád tahal, co?

Užívat si života se dá různými způsoby. A když člověk nehledá, co mu chybí, ale spíše se dívá na to, co už má, brzy zjistí, že mu vlastně vůbec nic neschází…

No řekněte sami, nebylo by fajn, kdybychom se raději zaměřili na sdílení toho pěkného?