Koně jsou andělé bez křídel

Vy, kteří jste četli můj předchozí článek o splněném snu, už víte, že koně jsou součástí mého života.

V den, kdy mě moje kamarádka poprvé vzala na svoji koňskou farmu, byly moje pocity tak zvláštním způsobem okouzlující, že jsem to sama až nechápala. Dnes je všemu jinak. Skrze internet se ke mně dostala slova, která mi mnohé objasnila. Ano, jsou to ona krásná slova z nadpisu tohoto článku.

Možná se mnozí z vás usmívají a říkají si, ta ženská se asi zbláznila. Kdo to nezažil, tak to prostě nepochopí:-).

Jako většina malých holčiček, i já jsem snila o koních, vílách a různých pohádkových bytostech. Koně mě vždycky velmi fascinovali a připadali mi úžasní. I když asi ne natolik, abych se o ně blíže zajímala. Až dnes vím, jaká je to škoda. Nicméně vždycky jsem měla po svém boku někoho, kdo to naštěstí dělal za mě. A tak jsem o jejich výjimečnost nikdy zcela nepřicházela.

Moje kamarádka je profesionálka. Ví o koních fakt hodně. Vždycky ji ráda poslouchám. Třeba nedávno mi vykládala, jak koně docela bez problému zvládají zimu, která u nás v posledních dnech vládne, a také něco málo o porodu, protože během března se počet jejich čtyřnohých miláčků zase o nějaký ten kousek zvýší. Na to se samozřejmě všichni moc těšíme:-).

Vlastně nevím, jestli kamarádka bere svoji vysněnou práci jako každodenní rutinu, i když spojenou s velkým potěšením a radostí, nebo tak jako já, jako něco kouzelného, co se jen tak nevidí a neprožívá. Jedno však říct můžu. Její povídání o koních mi pokaždé připadá jako nějaká přenádherná pohádka:-).

Je to jen můj pohled. Ale ty pocity, jaké z koní mám, jsou natolik kouzelné, že se dají jen těžko popsat. No a o andělech se to tak přece také říká. Tak proč by na slovech Koně jsou andělé bez křídel nemohlo být něco pravdy.

PS: Fotka je až z jara, už s novým hříbátkem:-)