Loving Vincent

Film, který mě opravdu chytil za srdce. Hluboce se klaním všem, kdo se na něm podíleli. Život umělců mě vždycky fascinoval. Jsou to velmi svobodomyslní lidé. Jdou si svou vlastní cestou. A to i tehdy, že je jen málokdy jednoduchá.

Malíř Vincent van Gogh byl asi dost smutný a osamocený člověk. Ale rozhodně to byl také člověk plný hlubokých a něžných citů. Navíc plný touhy dokázat se projevit navenek, což má samozřejmě můj velký obdiv. Sama vím, jak těžké to někdy může být.

Bylo by krásné, kdybychom všichni odhodili strach a naučili se projevovat.

Co říkáte?

Nemyslím, že by jsme měli všichni malovat. Možná by stačilo, naučit se sdílet to, co v sobě nosíme. A to jakýmkoliv způsobem. Nebát se, co na to kdo řekne. Možná by pak takovýchto úchvatných umělců bylo na světě mnohem víc:-).

Nebo si to nemyslíte?

Já tedy ano. Vždyť život je hlavně o tom, odhodit zábrany a žít. Ale ne žít jako to dělá většina. Žít pěkně podle svého. Podle toho, jak se nám zrovna chce. Jak nám radí naše srdce. Náš velký pomocník.

Na konci filmu bylo dost zajímavých úryvků z Vincentových myšlenek. Tento mě skoro dojal k slzám:

Kdo jsem v očích většiny lidí? Nikdo, bezvýznamné nic, nepříjemný muž. Někdo, kdo nikdy neměl své místo ve společnosti a nikdy ho mít nebude. Zkrátka úplná spodina. Pokud je to opravdu tak, pak bych chtěl jednoho dne svou prací ukázat,co má tenhle nikdo, tohle bezvýznamné nic ukryté v srdci.

S láskou Vincent

Tento nedoceněný člověk namalovala přes 800 obrazů. Za jeho života se prodal jen jeden jediný.

Smutné, že? Nicméně ani tento fakt ho nezastavil. Každý den maloval a projevoval vše, co v sobě nosil. A proč? Jednoduše se mu chtělo. Naplňovalo ho to. Žil skrze své malování. Dělalo to radost jeho duši.

Tento film také poukazuje na fakt, že všechny jeho pocity méněcennosti pramenily z dětství. Nikdy si nepřipadal dost dobrý pro své rodiče. To určitě stojí k zamyšlení. A to jak z úhlu pohledu rodiče, tak i z úhlu pohledu dítěte, jakým jsme kdysi byli.