Můžeš vše, co chceš

Dnes prší. Co myslíte? Může mi něco takového vadit? Ne, rozhodně ne. Prostě nastal čas strávit nějaký čas doma. Výlet do přírody jsme naštěstí zvládli včera, takže proč ne? Beru cokoliv, co mi život nadělí:-).

Mám novou knížku od Katy Yaksha. Těším se na ni. Hned, jak vypravím syna do školy, se dávám do čtení.

Můžeš vše, co chceš.

Super název knihy. Navíc super myšlenka.

Co říkáte?

Doufám, že mi dáte za pravdu. Moc a moc s ní souzním. Tyto povzbudivá slova se mnou jdou už nějakou dobu. Vlastně dost dlouho. Asi tak od počátku mé bláznivé touhy psát:-).

Čtu asi dvě hodiny. Poté ke mně přicházejí dvě kamarádky. Máme domluvený dýchánek u kávičky. Původně jsme měly jít na kolo, ale jelikož prší, náš plán se musel kapánek poupravit.

Jen malá ukázka toho, že plánovat se moc nevyplatí. Teda alespoň ne hodně dopředu:-).

Asi po minutě společně stráveného času mi jedna z nich povídá: Miluju návštěvy u tebe doma. Sálá tu pohoda z každičkého koutu. Z tebe nevyjímaje. Druhá se pousměje a nesměle přitakává. Já se culím jako sluníčko. Samozřejmě je to pro mě velká pocta. Moc mě těší, že jsou se mnou lidé rádi. Jen v koutku duše krátce popřemýšlím, proč mi to všichni poslední dobou tolik připomínají.

Dál to moc nerozebíráme. Pohoda ke mně prostě patří, ale naštěstí toho ke mně patří i mnohem víc. Možná to tak nevypadá, ale jsem pěkná uličnice:-). Teď však připravuji kávičku, samozřejmě italskou, kterou mě kdysi naučil pít můj milovanej miláček. Tímto ho moc zdravím, protože už ji spolu bohužel nějaký čas nepijeme:-). Zároveň se nořím do začínajícího rozhovoru a pozoruji okolní dění.

Jedna z kamarádek je ohnivá právnička. Je jí všude plno. Šíleně ukecaná ženská:-). Druhá je pravý opak. Klidná povaha, která se rozhodla svůj život zasvětit rodině a práci. Pracuje jako ekonomka. Je to taková tichá myška, nicméně nádherná žena připomínající dlouhonohou topmodelku.

Když vidím tyto dvě osůbky pohromadě, docela rychle se mi připomene, jak jsme všichni rozdílní. Moji známí jsou směsice všech možných povah, ale jedno mají společné. Všichni to jsou úžasní človíčkové. Super je, že nikdo se nikomu nepodobá, ani se nikdo nikomu nesnaží vnutit jeho způsob života. Všichni si jednoduše žijeme po svém:-). Respekt je to, co nás spojuje.

Když odejdou, dělám si oběd. Přemýšlím o našem rozhovoru. Nakonec i o mém vnitřním klidu, který se navenek projevuje nikdy nekončící pohodou. Najednou mě to dojde. Jsem taková kvůli tomu, že poslouchám hlas svého srdce. Věřím ve svět, kde není důvod se v ničem omezovat. Ve svět, kde každý máme možnost dělat to, co chceme.

Nemusí to být vždycky jednoduché, ale určitě to stojí za vyzkoušení. Jestli nevěříte, koukněte do mé dnešní zmíněné knihy. Ta vás rozhodně přesvědčí.

A je to tady:-). Jeden kratičký úryvek od Katy: Já stále věřím pohádkám. Naše duše je pořád dítětem. Žádné roky nepočítá. Jediné, co po nás chce, je, abychom si náš život užívali.

Na něco takového by neměl nikdo zapomínat. Tak hurá do užívání!!! Já jdu balit. Zítra odlétám na Sardinií. Itálie už prostě zase volá po mém návratu:-).