Náhoda života

Je krásný teplý večer. Možná jeden z posledních, protože letní prázdniny už zase končí. Teď je mi to možná trochu líto, ale vím, že je to potřeba. Taky vím, že i podzim může být v mnohém nádherný.

Sedím s kamarády venku na zahradě, na stole hoří svíčka, nechybí ani lahvinka dobrého vína a domácí voňavá pizza. Všude vládne úžasný klid. Povídáme si. Vzpomínáme na naše dětství. Dlouho jsme se totiž neviděli. Je nám fajn. Dá se říct, že se pořád něčemu smějeme:-).

Vzpomínky na dětství mě přivedly i na jiné kamarády. Další den jsem se dala do hledaní. Brzy jsem pár z nich našla. A pak se to stalo. Přímo před očima se mi objevila fotka kamarádky ze základky, která mi jednoho smutného dne zmizela ze života. Odstěhovala se. Naše kamarádství skončilo. Byly jsme malý holky. Mobil ani nic podobného z dnešních vymožeností jsme prostě neměly. Takže se není čemu divit. Jenže teď na mě hleděla z počítače. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem šíleně šťastná. Ihned jsem jí napsala. Nepoznala mě:-). To je pochopitelné. Napsala jsem jí své příjmení z dětství. Bylo to jako kouzelné zaklínadlo. Naše kamarádství bylo okamžitě obnoveno. Po následném telefonátu jsme se rozhodly, že se musíme vidět. Stále bydlí daleko, ale teď už naštěstí malé holky nejsme. Můžeme sednout do auta a společně se kdykoliv setkat. Je to úžasný pocit. Můj oblíbený pocit svobody a možnost dělání čehokoliv:-)…

Ale proč o tom píšu?

Dnes jsem začala číst úžasnou knížku, napsala ji Anie Songe. Jmenuje se Továrna na sny. Už podle toho názvu jsem věděla, že se mi bude líbit, a že mi myšlenky z ní mi budou hodně blízké. A to se samozřejmě potvrdilo. Našla jsem v ní hodně povzbuzujících slov. Mimo jiné také mé oblíbené téma o přáních a snech:-).

To mě přivedlo na myšlenku, že jsem si nedávno přála mít ve svém životě kamarádku, která by také ráda psala knížky. Tenkrát jsem úplně živě viděla, jak jedna druhou podporujeme a jak si dodáváme sílu tuto svoji zálibu víc a víc rozvíjet.

A hádejte, co se stalo?

Ano, má kamarádka z dětství se mi krátce po našem telefonátu svěřila, že napsala dvě knihy. Ani nemůžu popsat, co jsem při této zprávě cítila. Mé přání bylo vyslyšeno. Radost se mi rozlévala do celého těla. Ještě sice není připravena prozradit to světu, ale já věřím, že ji to už přinejmenším napadlo:-). Moc se těším, co všechno spolu ještě zažijeme.

Samozřejmě vím, že náhody neexistují. Jednoduše si myslím, že obnovení našeho kamarádství jen čekalo na ten správný čas. Prostě to tak mělo být. A já jsem za to zase opravdu velmi vděčná:-).