Objevování fascinujícího světa

Školní rok začal už před pár dny, ale teprve teď cítím, jak se vše kolem uklidňuje. Dnes jsem si vyjela na kole. Nikde ani človíčka. Zase se mně zachtělo podívat se k řece. Nedávno jsem tam přece měla tak úžasný zážitek. Vzpomínáte na můj minulý článek Velkej obývák? Okolí naší řeky mě teď prostě přitahuje víc než jindy. A tak si ho chci ještě před příchodem chladného podzimu užít.

Tentokrát jsem však nezvolila lavičku u splavu. Zatoužila jsem vyzkoušet jedno z dřevěných lehátek, které už nějakou dobu zvědavě okukuji. Zdejší břeh zdobí teprve několik měsíců. Nádhera. Děkuji za ně. Byl to opravdu báječný nápad vybudovat tu něco takového. Odpočinkových míst v přírodě není nikdy dost:-).

Chvíli se rozhlížím kolem sebe. Všechno v poklidu plyne. A to jak voda, tak i větřík v korunách stromů. Fouká, jako by měl zrovna také čas na svůj zasloužený odpočinek. Jen tak si líně pohrává s mými vlasy. Něžně hladí i nedaleké růžové květy, jejichž krása mě udivuje celé léto. Slunce hřeje tak akorát. Není zima ani horko. Najednou mi hlavou prolétá vzpomínka na volavku z minulého článku. Tentokrát tu žádná není. Ale už za chvíli mi život naděluje jinou podívanou. Těsně u hladiny řeky zběsile prolétá ledňáček. A hned za ním další:-).

Když se konečně dostatečně vynadívám na všechno kolem, beru do rukou knížku. Pohodlně se položím, jednu nohu volně spustím do vody a dávám se do čtení. Je fajn, že můžu tuto svoji zálibu dělat kdekoliv se mi zlíbí. Zase mě napadá, jak moc svůj život miluju:-).

Nebojte, i dnes vám prozradím název knihy, která se ke mně dostala. Je to Tajný život stromů (Peter Wohlleben).

Tentokrát je to trošičku jiný žánr. Není to romantika ani osobní rozvoj. Jak název napovídá, je to kniha o stromech. Hodně jsem o ní slyšela. A když jsem ji uviděla v knihovně, volba byla jasná. Dozvěděla jsem se z ní tolik, že teď každý strom vnímám úplně jinak než dřív. A co teprve les a celou přírodu. Je vážně obdivuhodné, jak promyšleně stromy fungují.

Později se vydávám zase zpátky domů. Záměrně volím cestu tak, abych si mohla vychutnat trošičku různorodější krajinu. Chvíli jedu kolem řeky, kde rostou převážně vrby a olše, které mají kořeny častokrát přímo ve vodě, poté lesem listnatým a nakonec i jehličnatým. Všude je krásně, ale pravda je, že moje pocity se různí. Zkuste to a uvidíte:-).

Je zvláštní, že si určitých skutečností začneme všímat, až když nás na ně někdo další upozorní.

Nemyslím tím jenom život mezi stromy, ale třeba i náš vlastní život. Život, který si častokrát sami zbytečně komplikujeme, což pak vede k tomu, že vidíme jen problémy a na všechny krásy světa tak nějak pozapomínáme. Zkuste hodit alespoň na pár hodin všechny starosti za hlavu a jděte ven. Nebo můžete být ještě odvážnější. Můžete si třeba dopřát i tu možnost, že povolíte uzdu své fantazii a zkusíte si představit, jak to asi probíhá v tom skrytém světě přírody, kde si všichni živočichové a rostlinky vzájemně vypomáhají.

Budete se divit, co to s vámi udělá.

A teď mě napadá ještě něco. I lidé jsou jako stromy. Šťastný člověk je úplně stejně důležitý jako zdravý strom. Čím více šťastných lidí kolem sebe máte, tím lépe se vám totiž na světě dýchá:-).