Radosti běžného dne

Dnešek byl velmi mrazivý den, ale stejně jsem se rozhodla si ho báječně užít:-). Jakmile syn odešel do školy, zamířila jsem do nedaleké cukrárny. Měla jsem tam totiž sraz s kamarádkou. Brzy po příchodu se náš stůl zaplnil šálky s voňavou kávou a lahodným domácím štrúdlem. Navozovalo to ve mně dojem dokonalé zimní snídaně.

Pro začátek perfektní, ale my chtěly od dnešního dopoledne daleko víc. A tak se stalo, že naše další společná cesta vedla do lesa.

Všude byl sníh. Krajina vypadala jako v pohádce. Svítilo sluníčko. Všechno se tak nějak tajemně třpytilo. Ptáčci zpívali. Potkaly jsme i dvě srnky. Splašeně nám přeběhly přes cestu. Nevím, kdo se vylekal víc:-).

Nakonec jsme zamířily k nám domů, zatoužily jsme po rozehřátém krbu. Udělaly si zázvorový čaj a pořád jsme si povídaly. Mám ráda takové příjemné dny plné pohody a nenucenosti. Člověk jednoduše dělá, co se mu zrovna zachce.

Návštěvou kamarádky můj krásný den nekončil. Odpoledne jsem zašla do knihovny. Chtěla jsem jen vrátit knihu a jít zase dál. Ale jak už to u mě bývá, regál s novinkami jsem minout prostě nemohla. A co nevidím? Knihu s názvem Italské radosti (Maeve Haran). Tak lákavý titul jsem tam rozhodně nechat nemohla:-).

I když umí být zima svým způsobem velmi krásná, léto mi stejně chybí. A Itálie jakbysmet. Něco mě tam pořád táhne. Je tam tolik krásy a pohody, že se tam při jakékoliv příležitosti moc ráda vracím. Čtení knihy o Itálií může být klidně jednou z nich:-).

Hned večer jsem Italským radostem naplno propadla:-). Netrvalo dlouho a dostala jsem se do životů čtyř různých žen. Zcela odlišných žen. Shodou náhod se všechny čtyři dostaly na kouzelné místo. Do italské vily, kterou jim na dobu neurčitou velkoryse zapůjčil její majitel.

Zajímavé bylo, že se ty ženy spolu vůbec neznaly. Společný pobyt na jednom místě však nabídl spousty příležitostí, jak to napravit. Samozřejmě to nemohlo skončit jinak, než že se skamarádily. Společně pak zažívaly neopakovatelně krásné dny plné italských radostí.

A co mi to připomnělo?

Jo jo jo:-))). Opět jsem v tomto příběhu našla kousek sebe samé. I já jsem se jednou vypravila do Itálie s lidmi, které jsem vůbec neznala..

A výsledek?

Také začátek nového a krásného přátelství:-))). Vřele tuto zkušenost doporučuji. Občas je fajn vypadnout někam, kde nikoho neznáte. Život tím může dostat úplně nový směr. Navíc to je ohromné dobrodružství:-).

A to mě přivádí i k další myšlence, která se touto knihou táhne. Přátelství žen. Když se spojí Itálie a přátelství žen, výsledek je prostě vždycky perfektní. Není lepší oddych od stereotypu, než vzít partu kamarádek a vyrazit do Itálie. Člověk nikdy neví, co ho tam potká:-).