Sobotní ráno

Začíná víkend. Moje milované děťátko vyspává pěkně dlouho. Rád totiž ponocuje. A tak stejně jako každou sobotu dospává to, co nestihl naspat přes týden. Někdy klidně až do oběda. Něco takového já nikdy neuměla, ale s radostí mu to dopřávám:-).

A jak trávím sobotní ráno já?

Jelikož jsem ranní ptáče, stihnu toho docela hodně. Začínám jógou, chutnou zdravou snídaní a kávičkou. Poté se spokojeně uvelebím na sedačce, zachumlám se do huňaté deky a čtu si. Je to prostě čas, který náleží jenom mně. Úžasná pohodička:-).

Dnes jsem tímto způsobem dočetla knihu Jade a posvátná tajemství života. Je to roztomilé čtení o malé holčičce Jade, která mluví o krásách života a užívání si ho. Několikrát mi její slova vykouzlila úsměv na tváři. Vážně. A tak je pochopitelné, že i tuto knihu vám musím od srdce doporučit. Alespoň těm z vás, kteří mají na svůj život podobný pohled jako já a prostě a jednoduše si ho váží a milují ho:-).

Sranda je, že když jsem v knize četla slova: Dnes ráno jsem byla tak šťastná, že se mi chtělo vzít do náručí celý svět, celý ho opusinkovat a pomazlit ho velkým sluncem něhy… vykouklo na mě ze zamračené oblohy sluníčko, a já se cítila úplně stejně. Ranní sluníčko u nás v obýváku je vážně něco neskutečně nádherného. Vždycky se všechno rozzáří hřejivým světlem. Člověk se pak nemůže cítit jinak, než prostě skvěle.

A jak toto pohodové raníčko skončilo?

Vlastně psaním tohoto článku. Jsem plná dojmů. Zrovna píšu tyto řádky, když najednou slyším blížící se kroky mého syna. Vlastně už to není žádné malé děťátko, už je to mladý muž:-). Takhle ho nedávno nazvala paní prodavačka v obchodě a měla samozřejmě pravdu.

Blíží se naše první ranní chvilka. Tu prostě miluju:-).

Zvedám se ze židle u počítače, jdu pod nedaleké schody, roztáhnu svoji náruč a čekám. Můj rozespalý syn se přibližuje. Je radost se na něj dívat. V sobotu je vždycky skvěle vyspaný. Když konečně dojde až ke mně, obejmeme se:-). Oba jsme rádi, že máme jeden druhého.

Teď, když o tom píšu, se mi vlastně vybavuje ještě jedna věta z dnešní dočtené knihy:

Díky za to, že jsi.

Krásné, že ano? Přesně to mě totiž v tu chvíli napadlo.