Splněný sen

Před pár dny jsem prožila opravdu krásné a nezapomenutelné odpoledne. Počasí sice nebylo nic moc, vzhledem k zimnímu a nepříjemně vlhkému období, ale i tak jsem byla plná nadšení a radosti.

A důvod?

Po dlouhé době jsem se vydala navštívit jednu moji opravdu výjimečnou kamarádku.

Jmenuje se Pavla. Žije na krásném místě, má dvě báječné děti, skvělého manžela, nádherný dům a k tomu všemu ještě hromadu úžasných a nezapomenutelných zážitků. Ale o tom nyní psát nechci. Dnes chci psát o splněných snech. Ty by se měly totiž za každé příležitosti vyzdvihovat.

A proč?

Jednoduše proto, aby lidem připomínaly, jak úchvatný život může být:-).

Pavla je jedna z mála žen v mém okolí, která své sny žije. Miluje koně. To vím už dlouho. Pokaždé, když o nich mluví, její oči se neuvěřitelně rozzáří. Nicméně až dnes mi došlo, jak moc výjimečný pro ní uplynulý rok byl.

Kdo má své sny a snaží se je následovat, zajisté ví, jak obtížné to někdy je. Pavla to dokázala. Nebojácně je následovala a proměnila je ve svoji úžasnou skutečnost. No a o tu se se mnou právě v době mé návštěvy rozhodla podělit. Poprvé mě vzala na místo, kde naprosto z ničeho vybudovala svoji vlastní koňskou farmu. Už od prvního pohledu jsem si připadala jako v ráji:-).

Stály jsme spolu na samém vrcholu kopce, tyčícího se nad sousední vesnicí. Výhled byl okouzlující. Tak nějak zvláštním způsobem až neskutečně uklidňující. Hned mě napadla otázka: Jak je možné, že mě nikdy nenapadlo se do těchto končin vydat?

Tak nějak jsem tušila, že od teď to bude jedno z těch míst, na jaké se budu vždycky ráda vracet.

Pavla musela obstarat pár drobností. Dostala jsem tedy příležitost si sama vše v poklidu prohlédnout. Vydala jsem se ke dvěma zvědavým obyvatelům nejbližší ohrady. Na rozdíl od ostatních vyloženě prahly po mé pozornosti. Byli to nádherní koně. Fascinovaně jsem na ně hleděla. Oni zase hleděli na mě. Měli opravdu výjimečně laskavý pohled. Hladila jsem je a vnímala jejich teplo.

,,Mám tu nejlepší práci na světě!” překvapila mě Pavla nadšeným výkřikem, když se ke mně vracela.

V tu chvíli jsem se její upřímné radosti vůbec nedivila:-). Hluboce jsem ji obdivovala. Ona to totiž dokázala. Žila svůj vlastní sen a spokojenost z ní zářila na všechny strany.

Přála jsem si jediné, aby takovýchto krásných a šťastných lidí bylo kolem mě více.

Pavli, buď stále taková, jaká jsi. Nikdy na své sny nezapomínej:-)!!!

PS: Fotka je až z jara. Tenkrát jsem byla tak mimo, že jsem ani nic nevyfotila:-)