Tvé přání je mi rozkazem

Znáte tuto větu, že ano? Tato tolik povzbudivá slova ke mně přichází různou formou, ale dnes to bylo skrze vzpomínky na jeden z dávných večerů.

Tenkrát jsem se dívala se synem na pohádku o Aladinovi. Očička mu nadšeně zářila. Jak tento kouzly prosycený příběh skončil, naše povídání se strhlo směrem k naším přáním a snům. Tento rozhovor se pro mě stal nezapomenutelným:-).

Můj tehdy čtyřletý syn se mě totiž zeptal: ,,Mami, jak si mám správně přát?”

Okamžitě se mi vybavily úžasné knihy, které se tomuto tématu věnují. ,,Není na tom vůbec nic složitého,” odpověděla jsem mu s úsměvem. Vzala jeho maličké ručičky do svých a pokračovala: ,,Jen své přání musíš vyslat s otevřeným srdcem a s vděčností. Důležité taky je, abys věřil, že se dřív nebo později opravdu vyplní.”

,,A to je všechno?” zeptal se ohromeně, což ve mně probudilo nádherné pocity. Musela jsem ho obejmout.

,,Ne, je tu ještě něco. Pro splnění svých přání musíš taky něco udělat. Co by to mělo být, ti napoví tvoje srdce. Je tedy důležité, abys mu za každých okolností naslouchal,” vložila jsem do našeho rozhovoru taky něco svého.

,,To je přece jednoduchý!" zajásal. Vzápětí se zamyslel. Vypadal velice zadumaně:-). Poté na mě vyhrkl další zvídavou otázku: ,,Proč tedy lidé nemají všechno, co chtějí?”

V té chvíli jsem se zamyslela já:-). ,,Zřejmě proto, že většina lidí ve svá přání doopravdy nevěří. A taky proto, že nevěří ani v to, že všechen jejich úspěch záleží jen na nich samotných a na síle myšlenek, které v sobě nosí.”

,,A ty věříš?” zeptal se mě zvědavě. I teď po těch letech vidím, jak důkladně si mě prohlížel.

,,Samozřejmě, že věřím!” odpověděla jsem, zachumlala ho do postýlky a dala mu pusinku na dobrou noc.

,,Tak to já budu taky věřit!” zajásal spokojeně svým zvonivým hláskem.

Pohladila jsem ho po vláskách. Řekla mu, že ho mám ráda. Než jsem však jeho pokojíček opustila, ještě jednou jsem mu připomněla: ,,Nezapomeň, všechno záleží jen na tobě. Jaké budou tvoje myšlenky, takový bude i tvůj život.”