Velké finále

V minulém článku jsem psala, že jsem se skrze čekání na své vysněné webovky učila trpělivosti. To je rozhodně velká pravda, jelikož ani tady má cesta k nim rozhodně neskončila. Čekání pokračovalo dál:-). Tento čas jsem však využila k napsání pár článků a také další knihy. Knihy, která se jmenuje Krásná neznámá. Důvod čekání byl tedy jasný. Na to, abych mohla žít svůj sen, jsem se musela důkladněji připravit:-).

Teprve během této doby jsem se dokázala se svými sny otevřít i rodičům a sestře. To pro mě teda jednoduché taky nebylo. Na mé psaní nějak zvlášť nereagovali. Nic překvapivého. Jsem prostě jiná, vím to. Taky mi to mamka hodně velkou část života připomínala:-). 

Celé tajemství mé jinakosti je, že mám úplně jiný pohled na život. Žiju si pěkně po svém, ale všichni se snažíme se zase sblížit. Společně se učíme, jak spolu vycházet mnohem líp. Myslím, že se nám to docela daří. Takže teď už s nimi čas od času posdílím i to, co právě prožívám:-). Kdyby to někdo nepochopil, mám je samozřejmě šíleně ráda:-))).

Teď zase zpátky k mým webovkám. V lednu 2018 jsem si řekla, že té trpělivosti bylo už víc než dost. Když to nešlo tak, půjde to určitě jinak. Přihlásila jsem se do dalšího kurzu:-). Jenže to byl takový fičák, že jsem si řekla, že tudy cesta asi taky nepovede. Jsem přece citlivá holka. Honit se zběsile za výsledky a plnit stanovené termíny, to je něco, co je mi naprosto cizí. Jelo se na mužské energii. To byl fakt, který mě vyřadil ze hry. To však neznamená, že by mi to nic nedalo. Dalo. Určitě to byla skvělá zkušenost.

Psaní opět vítězilo. Vznikla další kniha s názvem Kouzelná říše. A světe div se, když k ní byly hotové i obrázky, začínaly se stávat skutečností i webovky. Jupííí:-)))!!! Děkuji, děkuji, děkuji!!!

Tento kus cesty mi navíc do života přihrál Romču. Úžasnou dušičku, se kterou jsme si hodně blízké. Jak říká ona, jsme prostě na stejné vlně. A má pravdu:-). Sdílíme podobné názory, vždycky si najdeme čas na to, co nás baví, a obě rády píšeme. Takovou kamarádku jsem si přece vždycky přála. Ani nemůžu popsat, jak moc jsem za ni vděčná.

To, že můžu svoje knihy konečně ukázat celému světu, vlastně vůbec žádné finále není. Není to ani konec. Jsem pořád na své cestě. Spíš bych řekla, že je to jen začátek nové kapitoly mého života.

Teď alespoň víte, jak může být cesta za splněným snem klikatá. Důležité je se nevzdávat a vytrvat:-). Teprve pak se vám budou vaše sny plnit. Přeji všem hodně štěstí.