Vzájemné učení

Dnes mírně poprchává, masáž mám až v odpoledních hodinách, tak zřejmě přišel čas na to, abych vám zase něco pěkného napsala:-). Včera mě totiž v jednom rozhovoru s klientkou něco mírně zarazilo. Co řekla?

Ty jsi taková krásná duše. Ty máš všechno tak dokonale srovnané a vyřešené.

Možná se to tak může zdát, ale i když si umím většinu dnů užít podle sebe a přinášet si do života pravidelnou radost, není všechno ani zdaleka dokonalé, jak by se mohlo na první pohled zdát. I já mám totiž ve své skříni schovaných pěkných pár kostlivců:-). Z mého pohledu je však důležité s němi něco dělat. Postupně jednoho po druhém vytahovat ven na světlo, poznávat je a naučit se je přijímat.

A co mi v tom pomáhá?

Je to převážně každodenní získávání znalostí o světě, ve kterém žijeme. Někdy to je něčím, co prožiju. Někdy něčím, co vyslechnu. Někdy zase například tím, že se něco nového naučím. Učením neboli spíše poznáváním si totiž nejlépe dokážeme rozšířit obzory. Prosvítit danou situaci a uvidět problém jinak než dřív. Najednou víme, jak se s tím vypořádat.

Možná bychom si mohli povědět něco o duševní zralosti. Ta totiž vůbec nezávisí na věku fyzického těla. Existují sedmdesátníci, kteří ve svém životě pochopili míň vývojových procesů než třeba třicátníci. Otázkou tedy není, jak je někdo fyzicky starý, nýbrž kolik prožitků nasbíral, a především, kolik se toho z nich naučil. Zralost duše nezávisí na tom, jak dlouho je někdo na tomto světě ani kolika inkarnacemi prošel.

Jde o to, kolik se toho během života naučíme. Někomu trvá něco pochopit pět inkarnací a dalšímu třeba pouze pět let. Každý člověk je jiný a každá duše prožívá události jinak. S tím souvisí i srovnávání. Neměli bychom se s nikým srovnávat. Každý máme své vlastní tempo. V učení jde přece o kvalitu, nejde o kvantitu, na to bychom neměli zapomínat.

Lidi, které ve svém životě máme, v něm nejsou náhodou. Můžou nám v našem vývoji hodně pomoct. Někdo nám například může říct nějakou zajímavou informaci nebo ukázat nějakou pozoruhodnou dovednost. Každý má přece něco, čemu již porozuměl a co může předat ostatním. Každý má také něco, co doposud nepochopil a co od ostatních může přijmout. Náš život je o zvládání lekcí. A právě lidé v našem okolí nám mohou hodně napovědět, kde bychom se mohli něco nového přiučit. Na nás pak je, zda si svůj zájem necháme zhatit, například tím, že nemáme na nic čas, či zda se o daný poznatek budeme zajímat sami a hlouběji. Kdoví, kam nás totiž další kousek poznání zavede;-).

Ale nic není jen tak. Chce to práci a čas. Přesto věřte, že všichni kolem sebe máme pomocníky, kteří nás sem tam někam popostrčí či nasměrují. Stačí se jen naučit dívat, poslouchat a žít v přítomnosti. No a když k tomu všemu budeme žít v laskavosti, esence spokojenosti nás jistě jen tak neopustí...