Léto pomalu končí

Snad kvůli červencové daleké cestě a množství nadcházejících návštěv se pro mě srpen stal měsícem, kdy jsem se stáhla do sebe a odpočívala. Pohybovala jsem se jen na území domova a chalupy. Vlastně jsem takové léto ještě neměla. Většinou jsme se synem objížděli všemožná koupaliště, ale letos nic. Syn má svůj program s kamarády, a tak moje duše zatoužila po klidu a přírodě. Všechno ostatní šlo mimo mě.

Věděla jsem, že když po tom toužím, nemám to odmítat. Takové usebrání se do sebe má svoji potřebu. Vím, moc dobře, že moje podvědomí pracuje na plné obrátky a nechce se nechat ničím rušit. Když by se totiž stalo, že bych něco takové na sílu odmítala, mohla by následovat stagnace a možná i nějaká ta úzkost, kterých ve svém okolí vidím opravdu velké množství.

Nebojte, nebylo to o žádném bezcílném poflakování a houpání nohama na gauči:-). Toulala jsem se přírodou, opečovávala zahrádku doma i na chalupě. Setkávala se s kamarádkami. Jezdila na kole krajinou mezi políčky, kolem řeky a rybníku. Trhala a zpracovávala bylinky a ovoce ze zahrádky. Ušila si několikery šaty. Přečetla pár chytrých knih. Vlastně to bylo jako v pohádce. Léto plné inspirace. Jsem vděčná, že jsem si mohla něco takového dopřát.

Možná to taky znáte. Probudí vás časné letní slunce, protáhnete se v posteli a hned vás to táhne ven. U mě nesmí chybět snídaně, připravím si tedy něco dobrého, uvařím čaj a jdu se posadit do stínu stromů na zahradu. Většina okolních obyvatel ještě spí. Všude je klid. Vzduchem se line vůně květin a není slyšet nic než zpěv ptáků a bzučení včeliček. Za mě dokonalé ráno.

Léto je samozřejmě zdrojem uzrálých plodů. Na chalupě se mi líbí, jak si lidé mezi sebou vyměňují přebytky. My máme hodně ovoce ze stromů, sousedi zase hodně zeleniny. Kamarádka zase hodně vajíček. Pořád si něco předáváme přes plot. Je to sranda. Moc se mi to líbí. Do obchodu v létě skoro nemusím. Pořád je co jíst:-).

Uvědomuji si, že je to výsledek celoroční práce, ale ta hojnost a naplnění je v létě prostě okouzlující. A tak jako mi na zahrádce zrají plody ovoce před očima, uzrávají i semínka uvnitř mě. Už vím, že od září budu opět nejen masírovat lidičky s krásnou duší, kteří si mě našli, ale budu po dlouhé době zase psát. Nebude to hned, ale časem vydám příběh, který bude protkaný i poznáním z mých minulých životů. Myslím, že to bude hodně zajímavé čtení…