Něco málo o radosti

Dnes jsem měla naprosto úžasný den. Udělaly jsme si s kamarádkou celodenní výlet do přírody. Jely jsme vlakem, nic nás netlačilo, nikam jsme nespěchaly. Pocity byly nepopsatelně krásné. Teda ještě stále jsou. Tento den se mi vryl hluboko do nitra. Dovedu si dost dobře představit, že se k němu budu vracet, když budu mít potřebu sama sebe v budoucnu trochu povzbudit.

Je období, kdy kvetou bledule. Miluju tyhle jarní kvítka. Dávají člověku jakousi naději. Jaro je krásné a povzbudivé samo o sobě. Stačí se jen trochu více dívat kolem sebe. Jsou příjemné teploty. Ve vzduchu voní příjemná vůně rozkvetlých květin. Vzduchem se nese ptačí zpěv. A na našem výletě nás ještě doprovázelo tiché bublání tekoucí vody v potoku, podle kterého jsme šly. Byla to idylka. No a co teprve, když jsme si sedly na padlý kmen a všude kolem nás byly vidět jen rozkvetlé něžné krásky v podobě bledulí. Mimochodem věděli jste, že bledule v květomluvě znamená ,,Moje láska je věčná.” Myslím, že je to přesné. Že přesně tenhle pocit nás obě s kamarádkou ten den prostoupil.

Ale byla to také radost z toho, že jsme spolu a něco takového jsme si dopřály.

Radost. Ta krásná, hřejivá emoce, která dokáže proměnit obyčejný den v malý zázrak. Obě s kamarádkou ale moc dobře víme, že ne každý den se nám chce smát. Že někdy jsme unavené, přetížené nebo nám jen tak něco stojí v cestě a brání nám vidět svět z nadhledu. Nebrat ho tak moc vážně.

Dobrá zpráva však je, že radost není jen náhoda. Je to schopnost. A tu si můžeme trénovat.

Když si uvědomíme, že nás radost opustila, že nás okolní svět začíná pohlcovat, jako první nám může pomoci zastavení a práce s dechem. Zní to jednoduše, ale někdy je to v uspěchaném životě jako malý zázrak.

Jakmile se dokážeme zastavit a zklidnit, můžeme si tak trochu pohrát s naší vděčností. To funguje vždycky. Klidně to může být jen maličkost, jako je teplý čaj, paprsek slunce, či milý úsměv od kolemjdoucího. Vděčnost je nejkratší cesta k radosti, tak je dobré na ni nezapomínat ani během uspěchaného dne.

Když máme volný den, je to o něco snažší. To často jen stačí zařadit do svého harmonogramu činnost, která nám radost přináší. Jako třeba můj výlet s kamarádkou. V této aktivitě bychom našli hned několik povzbuzujících činností. Poznání nového krásného místa, pohyb spojený s péčí o sebe a také výborná společnost.

Někomu se to může zdát jako málo. Ale pamatujme, že malé radosti dnes nám přinášejí větší pohodu zítra a v následujících dnech. Navíc radost je nakažlivá. Jakmile se nám podaří ji probudit v sobě, začneme ji najednou probouzet i všude kolem. Radost není nikdy daleko. Je v nás. Často jen tiše čeká, až jí dáme šanci…