Příroda jako lék

Možná to znáte, občas přijde den, kdy se cítíte pod psa. Jdete z práce domů a bloumáte městem. Přemýšlíte, co si počít se svým životem. Smysluplnost všeho kolem vám jaksi přestává dávat smysl.

Pak ale procházíte parkem a něco se ve vás nenápadně mění. Zpočátku nic nevnímáte, ale už jen o malou chviličku později si uvědomujete, jakoby se ve vás zčistajasna začal probouzet hormon štěstí. Vaše pošmourná nálada mizí. Vaše nepříjemné myšlenky odpluly kdovíkam. Koukáte s radostí v očích na volně se pohybující trávu, na padající listí ze stromů, na pobíhající veverku po větvích a najednou je vám líp. Přítomnost stromů a všeho živého okolo vás vám dodalo sílu, aniž byste se o to prosili. Cítíte vděčnost. A co teprve, když vaše oči zabloudí k barevně rozkvetlému kvítí. Hned je svět barevnější a krásnější, a vy vůbec nevíte, jak se to stalo. Vůbec netušíte, co se za těch pár kroků skrz park změnilo.

Až třeba o několik hodin později si uvědomíte, že to příroda vám tolik pomohla, že příroda je lék. Uvědomíte si, že harmonie, kterou jste tak usilovně hledali, se najednou v jejím objetí vynořila a zalila vás pocitem uvolnění. Uvědomíte si snad, že příroda vám pomohla vyrovnat tlak, který na vás klade životní styl. A možná si také uvědomíte, že žádný smysl života ani hledat nemusíte. Pochopíte, že v životě jde spíše o prožitek, že jste opravdu naživu. A přesně tohle nám umí příroda moc krásně a nenásilně předat.

Příroda totiž funguje na pozadí. V její přítomnosti se s námi děje něco, co se jen těžko dokáže popsat. Je důležité se skutečně otevřít a bez očekávání vnímat to, co nám nabízí.

Jenže jak si tenhle příjemný stav udržet?

Domnívám se, že je to o pravidelnosti. Čím častěji budeme přírodu navštěvovat, tím více se v nás tenhle příjemný pocit zakoření a budeme se cítit zdravější a živější.

Pokud nemáme možnost každý den se alespoň na chvilku zastavit v přírodě, nezoufejme. Stejně dobře nás nabije i dlouhá procházka po delším intervalu, třeba jen o víkendu. To se ale doporučuje strávit v přírodě alespoň tři hodiny. A pokud si nemůžeme dopřát ani to, netrapme se tím. Choďme do přírody kdykoliv dostaneme chuť, nemá smysl se k ničemu nutit. Lepší něco než nic, na to bychom neměli zapomínat. A nezapomínejme ani na to, že příroda je naše přirozenost, proto je nám v jejím objetí tak moc krásně…